Digitální detox na táboře
Baví mě propojovat myšlenky napříč tématy a tento článek bude takovým krátkým zamyšlením skrz následující témata:
- Digitální minimalismus / detox
- Příroda
- (Atomové) Návyky
Jak seznam výše, a také úvodní obrázek, nastiňují, budu čerpat v rámci své úvahy mj. z knih Digitální minimalismus (Cal Newport) a také z knihy Atomové návyky (James Clear) z produkce mého oblíbeného nakladatelství Jan Melvil Publishing.
Text níže má dvě části, první je psaná před samotným táborem a druhá po něm.
🏕️PŘED táborem
V příští dnech strávím přibližně 10 nocí na skautském táboře a to je ideální příležitost nechat doma všechny "distrakční" hračky, zejména pracovní notebook, netflixový tablet a hlavně multifunkční (moc) chytrý mobilní telefon. Můžeme takto strávený čas v podstatě nazývat digitálním detoxem, který je vlastně ultimátní verzí digitálního minimalismu.
Sám Cal Newport doporučuje ve své knize 30denní digitální půst, který má být prostředkem k:
1) Zamyšlení se nad svými (zlo)zvyky zejména ve spojitosti s mobilním telefonem a také nad množstvím závislostí (často v podobě jednotlivých aplikací), které jsme si jejich denním dávkováním způsobili.
2) Uvědomění si, co mě vlastně baví, a co mi běhá hlavou na automat, když mozku nedodám potřebnou dávku scrollování a klikání.
Pokud půjdu dál nad rámec Calla Newporta, je to i cesta jak dát vzor dětem, že jsou situace, kdy mobil není potřeba (a není snad lepšího příkladu než tábor v přírodě).
Moje racionálně odporující já
Dále si chci potvrdit, že většina aktivit na mobilu pramení vlastně z čirého FOMO (Fear of missing out, tedy, strach z toho, že mi něco uniká), že mi někdo napsal na WA/FB..., někdo mě něco lajknul můj post/koment, zpozdila se zásilka, tenhle fotbalista přestoupil támhle... a JÁ TO PROBOHA NEVÍM HNED! Možná do kategorie FOMO volně spadá i strach po tom, že instantně nevygooglím odpověď na rodící se praktickou otázku v mé hlavě, jaké bude počasí, jak se váže tenhle uzel, jestli má tenhle obchůdek otevřeno atd. Jediné, kde bych si udělal výjimku (zprostředkovaně), je předpověď počasí a příprava na případnou bouřku, která nás tu a tam v posledních letech na táborech trápí.
Další argumenty proti digi-detoxu s jakými jsem se musel vypořádat byly:
- absence fotoaparátu a okamžité možnosti sdílení fotek - prostě bude fotit někdo jiný a s rodinou si mohu čistě audio-zavolat jako za starých časů :-)
- přijdu o nějakou řadu, například na Duolingu - to je zkrátka daň,
- nebudu znát okamžitou bio-odezvu z mých wereables (Oura 3, Dreem2, Garminy) - ty si s sebou neberu a hotovo.
Přemýšlel jsem také, že si chytrý telefon vezmu a prostě ho nebudu používat, případně jen v krajních případech. Ale jsem už dost chytrý abych věděl že jsem moc chytrý a vyargumentoval si na co zrovna potřebuju zapnout data a ani bych se moc nenadál a seděl na latríně u instáče.
Tady jsem tedy striktně aplikoval snad to nejdůležitější z knihy Jamese Cleara, tedy, pokud chci "vypnout" nějaký návyk, musím učinit jeho potencionální aktivaci nedosažitelnou. V tomto případě nebudu mít mobil (ani) po ruce. Zároveň, pokud u myšlenek této knihy ještě chvíli zůstanu, je to příležitost nabourat řetězec návyků (například - toaleta->mobil, nebo ráno-> mobil) a možnost zařadit na prázdné místo něco jiného, užitečnějšího nebo více naplňujícího.
📋Co z toho
Další Argumenty pro digitální detox:
1) 🧑🏻🤝🧑🏻 Zvýšení sociální interakce - znáte to, když sedíte někde ve skupince lidí a x z nich kouká do displeje? Jak se Vám taková osoba oslovuje a jaká je rychlost a kvalita její reakce? Toto lze odbourat vlastním příkladem.
2) 😴 Lepší spánek a zdraví vůbec - toto má více rovin, méně distrakcí a stresu v průběhu dne pro mozek, méně ždímání dopaminu a také optimalizace tvorby melatoninu v souvislosti se svícením displejů.
3) ⏳ Více času a energie - no jen se podívejte kolik času trávíte v jaké aplikaci :-) Tenhle čas získáte k dobru.
4) 💡 Nové nápady a lepší proaktivita - to je za mě rovnice 2)+3)=4) . Hlava bude odpočatější díky lepšímu spánku a více času a energie bude automaticky investováno do nových myšlenek.
5) 🧒Příklad pro děti - děti hodně kopírují dospělé a zde nacházím také oporu v tzv. Skautské výchovné metodě, konkrétně v bodu Dospělý průvodce, který říká, že dospělý ukazuje mladším cestu. A já vím, že ji nechci ukazovat s permanentním držením mobilního telefonu, který je pro děti a mladistvé ještě atraktivnější (čti škodlivější či návykovější) než pro dospělé.
Zkrátka win-win-win-win-win.
Arzenál detoxu:
- čtečka Kindle - jó, je to displej, já vím, ale je to kniha, respektive hodně knih, navíc bez připojení k internetu, a možná ještě vytáhnu nějakou papírovou do zálohy.
- hloupý telefon - ten jsem nakonec nenašel, takže jsem se spolehl na to, že si v případě (nutné) potřeby telefon půjčím od kamarádů.
Návrat do přírody
Příroda je můj oblíbený prvek již zmíněné skautské výchovné metody. Podle ní je příroda (nejen!) pro skauting "zdrojem citového a duchovního rozvoje" a "nejpřirozenějším výchovným prostředím".
Navážu citátem zakladatele skautingu, A.B. Svojsíka:
„Pobyt v přírodě vám nikdo a nic nenahradí. Útěk skautů do přírody je jen návratem do nejdražší naší domoviny, kde jedině můžeme slyšet puls opravdového života s jeho uzdravující a vše obnovující mocí.“
Jsem toho názoru, že příroda je naprosto geniální prostředí pro podobné detoxikační cvičení a napomáhá prožití přítomného okamžiku (mindfulness). Shodou okolností právě čtu knihu Think Like a Monk (Jay Shatty) a ten pozorování přírody uvádí jako techniku pro restart svých životních hodnot a cestu k odproštění se od nízkých hodnot (chamtivost, závist, hněv, chtíč atd.).
Na závěr této malé podkapitolky si pomohu ještě jedním citátem A. Einsteina:
„Podívej se hluboko do přírody a pak všechno lépe pochopíš.“
🏢PO táboře
Pokusím se shrnout několik svých myšlenek a prožitků z průběhu tábora a z doby předodjezdové.
Už během balení na tábor a odjezdu, kdy jsem definitivně telefon vypnul a odložil do šuplíku, jsem se cítil lehce nesvůj a de facto jsem pociťoval lehké symptomy nomofobie, což je označení pro úzkostnou poruchu nebo fobii, jež spočívá v závislosti na vlastním mobilním telefonu.
První dva dny jsem měl vyloženě úzkostný pocit, že mi něco chybí a měl "tiky" v ruce. Regulérní absťák. Třetí den se situace trochu zkonsolidovala a já měl jistý pocit zbystření mysli a smyslů. Ano, mohlo to být do jisté míry placebo, ale i to plní svůj účel.
Měl jsem dojem, že šustění listů, zpěv ptáků, praskání ohně a hučení vody jsou zvuky jaksi slyšitelnější. Mraky, slunce a hvězdy viditelnější a svět tak vůbec barevnější. Ale dost melancholie, mnohem více jsem také pozoroval použití mobilu u mých táborových bratrů a sester, bylo to pro mě malinko jako červený prapor pro býka, ale mlčel jsem. Vím, že aktivní orodování za digi-detox by bylo spíše kontraproduktivní a každý si musí najít funkční rovnováhu sám.
Vlastně jsem si nevědomky připravoval optimální půdu pro tzv. hlubokou práci, která je mj. ústředním tématem knihy již zmíněného autora - Calla Newporta - Hluboká práce. Jednou z esenciálních myšlenek této knihy je ta, že distrakce (a také multitasking) jsou největšími nepříteli soustředění a produktivity. A majoritním nositelem distrakcí je v současné době právě mobilní telefon.
Cestou zpátky z tábora jsem si naladil rádio a náhodou zaslechl krátkou reportáž na Radiožurnálu, slyš níže:
Petr Král
...která se odkazuje na Zprávu o digitálních v závislostech v ČR [1], ve které se píše mimojiné:
Ukazuje se, že nadužívání digitálních technologií se týká až čtvrtiny dospívajících a pětiny mladých dospělých. V posledních letech rychle rostou počty klientů, kteří s tímto problémem navštěvují adiktologické ambulance.
Doporučuji tu zprávu alespoň projít očima, nachazím v ní množství dalších podnětů k zamyšlení se nad danou problematikou.
Jak dál?
Nevím, cest je mnoho, v mých poznámkách (ručně psaných :) se nachází zejména:
- Striktní vymezení času offline (=vypnuto!)
- Lepší využití Focus modů v rámci iOS
- Downgrade telefonu (více možná později)
Celé to ještě musím dále vstřebat, ale jsem si jist, že naordinování si digi-detoxu se může stát jedním z účinných prostředků pro uvědomění si své závislosti, kterou trpí většina z nás.
Zároveň je obohacující vědomě zjistit kolik času a energie člověk získá omezí-li technologie. Naposledy se odkážu na knihu z nakladatelství Melvil - a to na "banánových" Čtyři tisíce týdnů, která již v takto exaktně pojatém názvu knihy evokuje časovou omezenost naší existence na této planetě. Líbí se mi, že tato kniha se dívá na technologie v širší perspektivě, tedy že nejde jen o čas, jaký trávíme "zíráním na displej", ale také o způsob, jakým uvažujeme. Autor popisuje, jak přemýšlel o sepsání tweetu na počest narození syna, namísto toho aby tu chvíli naplno prožíval. Silné podobenství najde určitě spousta z nás při pořizování fotografií a jejich případné sdílení na sociální sítě/skupinové chaty.
Nakonec se tedy moje "táborová knihovnička" rozrostla a úvodní foto si zaslouží aktuálnější verzi:
P.S. Doporučuji službu Blinkist jako výcuc esenciálních myšlenek vybraných knih, využil jsem je i při psaní tohoto reportu: blinkist.o6eiov.net/fitnesator (affiliate link).
[1] Plné znění zprávy: https://www.drogy-info.cz/data/obj_files/33706/1150/Zprava-o-digitalnich-zavislostech-v-CR-2022_220712.pdf
